Vychovala dceru, ale jde od zklamání ke zklamání

Pro Danielu je chování dcery velmi těžce pochopitelné. Vychovala ji jako svobodná matka a obětovala takřka všechno. Výsledek je pro ni bolestný, zažívá jedno zklamání za druhým.

Zcela nová situace

Mateřství je pro ženu úplně nová životní situace, která mění dosavadní život. Zažívá novou zkušenost – je zcela vytížena péčí o někoho druhého, kdo je na ní závislý.

„Není divu, že vše prožívá jako by byla s dítětem spojená v jednu jedinou bytost. Dokud je dítě velmi malé, je toto spojení biologicky podmíněné. Matka se musí o něho postarat, dokázat jej nakrmit a zajistit mu přežití,“ říká o této fázi psycholog MUDr. Jan Kozák.

Moje dítě, to nejsem já

Jak dítě roste, začínají se projevovat jeho vrozené vlastnosti. Zjišťuje, že je jiné než matka, než její očekávání. „Pokud toto matka přijme a podporuje svého potomka v jeho přirozených vlastnostech, které vnímá jako oddělené od svých představ o tom, jaké by mělo její dítě být, stane se něco velmi důležitého a zásadního – jde o uvědomění si druhého jako samostatné osoby,“ dodává psycholog.

To, že nechá matka svému dítěti možnost rozvinout se do vlastní podoby (tedy do podoby někoho, kdo je jiný než ona), je pro vývoj dítěte a budoucí vztahy zásadní. Matky totiž mají tendenci své děti ovládat a manipulovat, čímž jim překážejí ve vývoji. Pokud žena dokáže, aby se její potomek osamostatnil a zároveň s ním počítá, pak má v pubertě téměř vyhráno.

Důležité je povídat si

Tím, že si matka se svým dítětem povídá, čte mu pohádky a naslouchá jeho fantaziím, vytváří v potomkovi pocit, že je milován a zároveň ho tak učí uchopit svět do slov, což je velice důležité. Dítě pak díky tomu umí dobře vyjádřit své potřeby a pocity, naučí se nuance jazyka.

MŮŽE VÁS ZAJÍMAT Matka a dcera: Přítelkyně nebo rivalky? Proč nám od malička lžou? Vztah v 15 = předčasná dospělost?

Pro dítě je významná jistota, že ho matka přijímá takové jaké je, nesnaží se jej tedy nijak manipulovat a že jí může důvěřovat.

„Vhodné je například, aby matka učila svého potomka přemýšlet formou jednoduchých otázek namísto toho, než aby mu již poskytovala odpovědi, které jsou vlastně jejím a nikoliv tedy dětským názorem na věc. Tak se mezi nimi upevňuje vztah, založený na samostatnosti a respektu,“ doporučuje možnou cestu MUDr. Jan Kozák.

Puberta mezníkem

V pubertě všechny děti zkoušejí překračovat hranice. Musí zažít svou samostatnost mezi vrstevníky, "prověřovat" trpělivost autorit. Ostatně, jako všechny generace dospívajících před nimi.

Pokud jsou si dospívající v této citlivé době vědomi své samostatnosti a ctí hodnoty, které je naučily jejich matky, tak potom puberta nemusí být zklamáním ani pro jednu stranu.

owl